Až na vrcholky hor

Věra Martinová

• DFGD
  P1:
  xx-xx xxxx xxxx xxxx
• AGDEmiDAEmiD
  S1:
  Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám, 

  to hory tě táhly, tak dávno, jak dávno tě znám. 

  Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim 

  a bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. 
• DGAEmiDAEmi
  S2:
  Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít 

  a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít. 

  I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím, 

  že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. 
• DAGDGAEmiDAEmiHmiDAEmi
  R1:
  Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, 

  do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád. 

  Až na vrcholky hor, jsme vyšli ty a já, a já, 

  to všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá. 
• DGAEmiDAEmi
  S3:
  Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus 

  a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz. 

  A mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním, 

  mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim. 
• DAGDGAEmiDAGDGAEmiDAEmiHmiDAEmi
  R2:
  Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, 

  nad čáru oblaků, až tam, až tam, kde sníh se bojí tát. 

  Až na vrcholky hor, už vyjdu jenom já, jen já 

  a všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá. 

  Až na vrcholky hor, už vyjdu jenom já, jen já 

  a všechno tak dávno, tak dávno, hodně dávno se zdá.