Sbohem lásko

Waldemar Matuška

• EAH7EAH7EC♯miH7EE7AAmiEH7EEAF♯7
  S1:
  Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,  

  zeleným údolím jsem si ji ved. 

  Byla krásná, to vím a já měl strach, jak říct, 

  když na řasách slzu má velkou jako hrách.
• AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EE7AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EAE
  R1:
  Sbohem lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid, 

  žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý. 

  Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát, 

  nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
• AH7
  M1:
  xx xx
• EAH7EEC♯miF♯7H7EE7AAmiEH7EAH7AE
  S2:
  A tak šel čas a já se toulám dál.  

  V kolika údolích jsem takhle stál. 

  Hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč, bůh ví, 

  co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
• AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EE7AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EAE
  R1:
  Sbohem lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid, 

  žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý. 

  Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát, 

  nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál. 
• AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EE7AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EE7
  Rc1:
  xxxx xxx- Já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid,  

  co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá,  

  aby byl sám se sebou spokojenej, jako většina ostatních, 

  aby se usadil, aby dělal jen to, co se má a říkal, co se vod něj čeká. 

  Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.
• AF♯miG♯miC♯miF♯miH7EAE
  D1:
  Lalalalalalala lalalalalala,  

  žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý.