Minulost

Jaromír Nohavica

• Dsus2AHmiadd11ADsus2
  P1:
  xxxx xxxx 

  xxxx xxxx 

  xxxx xxxx
• Dsus2AEmiGADsus2AAEmiG
  S1:
  Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host, 

  stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost. 

  Šaty má tytéž, vlasy má tytéž a boty kožené, 

  pomalu kulhavě za tebou pajdá, až tě dožene a řekne: 
• Dsus2AHmiadd11ADsus2
  R1:
  "Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, 

  pozvi mě dál, jestli mě znáš, 

  jsem tvoje minulost."
• ADsus2EmiGADsus2AEmiGA
  S2:
  V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel, 

  dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze. 

  Všechno, cos po cestě poztrácel zmizelo, jak vlaky na trati, 

  ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí, jen říká: 
• Dsus2AHmiadd11ADsus2
  R1:
  "Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, 

  pozvi mě dál, jestli mě znáš, 

  jsem tvoje minulost."
• Dsus2AEmiGADsus2AEmiGA
  S3:
  Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr, 

  červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr. 

  Jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji, 

  průvodčí, kteří tě vozili před léty, dávno nežijí. 
• Dsus2AHmiadd11ADsus2
  R1:
  "Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, 

  pozvi mě dál, jestli mě znáš, 

  jsem tvoje minulost."
• Dsus2AEmiGADsus2AEmiGA
  S4:
  Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les, 

  to, co jsi nesnědl včera a předvčírem, musíš dojíst dnes, 

  solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu. 

  Ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu a říká: 
• Dsus2AHmiadd11ADsus2
  R1:
  "Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, 

  pozvi mě dál, jestli mě znáš, 

  jsem tvoje minulost."
• Dsus2AEmiGADsus2AEmiGA
  S5:
  Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí. 

  Dneska tě navštíví ti, kteří byli a kteří už minuli. 

  Každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména. 

  Ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená řekne ti:
• Dsus2AHmiadd11ADsus2
  R1:
  "Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, 

  pozvals mě dál, teď už mě znáš, 

  jsem tvoje minulost."